Článek připravila: Jana Rosůlková
Vyšlo: Hospodářské noviny, Ekonom, 20.6. 2019
Jedenáct rozhodnutí a pokuty v celkovém objemu skoro 170 milionů korun za kartelové dohody mezi dodavateli. To je bilance minulého roku, kterou nyní zveřejnil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). V sedmi případech se jednalo o takzvaný bid rigging. Jinak řečeno zakázané dohody mezi uchazeči o tendr. „Je to dlouhodobá priorita úřadu,“ říká Adam Přerovský z advokátní kanceláře Dentons.
Rostoucí zaměření ÚOHS na kartelové dohody potvrzují i statistiky. Loňský rok byl rekordní, pokud jde o počet rozhodnutí v této oblasti: zatímco v roce 2012 šlo o jeden případ, loni jich bylo celkem patnáct. Úřadu loni došlo 99 podnětů k prověření, zda soutěžitelé neuzavřeli zakázané dohody, což byla více než polovina všech oznámení, které ten rok obdržel.
O spolupráci při podávání nabídek v tendrech se však nezajímá jenom antimonopolní úřad, ale stále častěji i policie. Jednou z kauz, které jsou nyní u soudu, je zakázka na rekonstrukci Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Trest hrozí pěti stavebním firmám a sedmnácti manažerům, kteří se měli domlouvat na ceně opravy budovy. Indicie naznačující kartelovou dohodu pak aktuálně kriminalisté prověřují v kauze Nemocnice Na Bulovce a zakázek na vybudování vjezdového systému.
„Vnímáme rostoucí zájem policie,“ varuje Přerovský. To potvrzuje i Robert Neruda, partner kanceláře Havel & Partners. „Zjevně lépe funguje monitoring a identifikace,“ myslí si. Větší pozornost policie pak Neruda přičítá intenzivnější spolupráci s ÚOHS, a tedy zvýšenému povědomí o kartelech na straně kriminalistů.
Pro firmy může mít takové nelegální jednání drastické dopady. ÚOHS má pravomoc účastníkům tendru, kteří porušili pravidla hospodářské soutěže, uložit pokutu ve výši až deseti procent z jejich ročního obratu. „Úřad neváhá ukládat vysoké pokuty, zejména u společností, které jsou součástí mezinárodní skupiny,“ upozorňuje Přerovský s tím, že sankce ale nesmí být likvidační. Téměř miliardovou pokutu tak v minulosti dostaly společně firmy Mitsubishi, Toshiba a Siemens a další nadnárodní strojírenské společnosti za koordinaci postupu ve výběrových řízeních.
Navíc firmě může ÚOHS zakázat účast ve veřejných tendrech po dobu tří let. „Je umístěna na blacklist. Podle našich zkušeností je tento trest vnímán jako velmi citelný,“ říká Neruda.
Trestněprávním důsledkem pak může být jednak sankce pro manažery společnosti a stopka pro účast firmy ve veřejných zakázkách, a to až na dvacet let, jednak její úplné zrušení a zánik. „Společnosti si začínají uvědomovat, že jde o život,“ říká advokát Petr Zákoucký z Dentons. K tomu se přidává i ohrožení pověsti firmy a odpovědnost za způsobenou škodu.
Kontroloři „na lovu“
ÚOHS prověřuje podezření a získává podklady prováděním neohlášených místních šetření v prostorách firem. Pracovníci úřadu mohou prověřovat nejen písemnosti, ale i záznamy v počítačích nebo mobilních telefonech. I počet razií úředníků přitom narůstá, v loňském roce jich bylo 23, v roce 2016 pouze sedm.
Postup antimonopolního úřadu má nicméně limity, které svými verdikty nastavily soudy. Brněnský krajský soud, který je příslušný k přezkumu rozhodnutí antimonopolního úřadu, zrušil před dvěma lety pokutu ve výši 1,6 miliardy korun. Tu ÚOHS udělil stavebním firmám za nezákonnou kartelovou dohodu. Její účastníci se bránili u soudu a ten rozhodl v jejich prospěch.
„ÚOHS může uložit pokutu až 10 procent z ročního obratu. Vysoké sankce dává zejména těm firmám, které jsou součástí mezinárodní skupiny.“
Ve zmíněné kauze provedl ÚOHS na základě anonymního podnětu, který se týkal konkrétních zakázek, neohlášené šetření. Kontrolorům se nepodařilo získat důkazy, které by potvrdily toto podezření, zjistili ovšem indicie o možném porušení pravidel v případě jiných zakázek. Úřad tak rozšířil řízení o další účastníky a pokračoval v provádění dalších razií. Krajský soud v Brně se ale proti takovému postupu úřadu, označovanému jako rybářské výpravy, vymezil. A získané důkazy označil za nezákonné. Následně tento názor v jiné kauze potvrdil i Nejvyšší správní soud, který rovněž odmítl praxi široce zaměřených šetření a vyhledávání informací bez konkrétního podezření.
Úředníci mohou do firmy přijít i „najisto“ na základě důkazů, které poskytl jeden z aktérů zakázané dohody. V rámci takzvaného leniency programu ÚOHS přistupuje mírněji k tomu, kdo se k zakázané dohodě přizná a dovede ho k ostatním účastníkům kartelu. Může od uložení pokuty i ustoupit. Pro získání imunity ale vyžaduje, aby ho soutěžitel informoval o kartelové dohodě jako první a poskytl mu klíčové informace a dokumenty, které mu pomohou její existenci prokázat. „Úřadům to přináší dokonalý důkaz,“ upozorňuje Zákoucký. Díky leniency antimonopolní úřad odhalil například kartel v oblasti nákladní železniční dopravy a uložil nejvyšší pokutu loňského roku − více než 50 milionů korun.
Ostatní kartelisté při prohlídce nesmí žádným způsobem ničit důkazy. „Jinak se dotyčný vystavuje riziku sankce,“ varuje Přerovský s tím, že firma musí s kontrolory spolupracovat. Využít může také institut narovnání.
Jde v podstatě o dohodu mezi úřadem a obviněným soutěžitelem. Tento nástroj přináší prospěch oběma stranám: úředníkům v podobě urychlení řízení, pro kartelistu pak představuje možnost zaplacení o pětinu nižší pokuty.
Pokud jde o trestní rovinu kartelových dohod, v úvahu připadá několik trestných činů. Fyzické osoby může soud poslat do vězení za porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. „Takový případ zatím není, pro policisty je složité odhalit konkrétního člověka,“ říká Přerovský.
Policie má zájem šetřit zejména právnické osoby. Ty se mohou v této souvislosti dopustit například trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, dotačního podvodu nebo poškození zájmů EU.
Pokud má antimonopolní úřad podezření na kriminální jednání, věc automaticky předává policii. Případné trestní sankce mají přednost před pokutami úřadu, ÚOHS tak musí kriminalistům, kteří se případu ujmou, ustoupit.
Obrana před kartely
A jak se efektivně bránit zakázaným dohodám? Právnické osoby ucházející se o zakázky se mohou před protiprávním jednáním ze strany svého managementu a zaměstnanců chránit pomocí compliance programů. Jak ale upozorňuje Neruda, není to stoprocentní prevence. „Pokud přes jeho zavedení a efektivní monitoring zaměstnanec jedná tak, že uzavře kartel, společnost se postihu ze strany soutěžního úřadu neubrání,“ prohlašuje. Efektivní compliance program by měl být podle jeho názoru ze strany ÚOHS zohledněn při ukládání pokuty. „A to přinejmenším jako polehčující okolnost. To úřad zatím odmítá, ale věřím, že časem se to v jeho aplikační praxi změní,“ doplňuje.
„Úředníci mohou do firmy přijít také „najisto“ na základě důkazů, které poskytl jeden z aktérů zakázané dohody.“
Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.
